Nejhorší období
Poslední krize byla někdy kolem roku 2012. V tuto dobu nebylo možné najít si práci a už vůbec ne dostatečně finančně ohodnocenou. Studenti, kteří zrovna dostudovali neměli žádnou šanci, protože pokud už nějaká firma o zaměstnance stála, tak byla vždy podmínkou dlouholetá praxe. Navíc i pokud jste práci nakonec získali, neodpovídala většinou ani vašemu zaměření ani vzdělání.

Zlom
Kolem roku 2015 se začala pomalu situace uklidňovat a umírňovat, spousta firem získala na svůj rozvoj dotace od Evropské unie, nabírali nové zaměstnance, protože na to měli prostředky, Trh se pomalu zase naplňoval volnými pracovními pozicemi.
Nejlepší období
Teď už máme rok 2019. Jestli tak trochu sledujete nabídky zaměstnání a volných pracovních míst, tak víte že je jich plno. Je neskutečné kolik jich každý den přibude. Nabízené platy jsou velmi lákavé a člověk by až začal uvažovat, že půjde hned do jiného zaměstnání.
Platy dnes versus 2012
V období, kdy nebyla práce, nebyly ani nejlepší platové podmínky. Každý z nás však byl rád alespoň za nějakou nabídku a vzal ji i za minimální mzdu. Postupem času mi však začalo připadat, že toho začali zaměstnavatelé zneužívat. Přesto, že krize byla dávno pryč, platy byly stále stejné. Ještě co nebylo jistě zcela adekvátní bylo to: „Pokud se ti nelíbí, můžeš jít pryč za branou stojí plno lidí, co práci potřebují.“ – takhle s námi jednali naši chlebodárci.

Jak je tomu však dnes? Nabídek práce je plno. Firmy by se o zaměstnance snad poprali. Nemají problém s tím zaměstnat a zaškolit si čerstvé absolventy, ba naopak, někteří to dokonce upřednostňují.
Jen ty platy v některých krajích jsou bohužel stále na nějaké špatné úrovni a určitě neodpovídají celorepublikovému průměru, ale bohužel se k němu ani zdánlivě nepřibližují. Jsou u nás stále ještě místa, kde mají zaměstnanci sotva polovinu z průměrného platu a to je v dnešní době více než smutné.