Mezi věty, které tatéři z duše nenávidí, patří mimo „bude to bolet?“ také „nemáte tu nějaký šablony?“,  „no, já to viděla u kamarádky.“ a „až mě to přestane bavit, dá se to odstranit, že jo? Laserem?“ Podstatou tetování je, že je navěky, a že by mělo být osobní. Pokud přijdete do tetovacího studia, tak se počítá s tím, že budete mít v hlavě nějaký nápad, a že to bude něco, co je jenom vaše, a co pro vás něco znamená.

Samozřejmě, ten, kdo vám obrázek dělá, vám může pomoci s některými detaily, řekne vám, co jde a nejde, co bude a nebude vypadat dobře, ale zákazníka, který nemá nejmenší představu, co by vlastně rád, a chce se jen vytáhnout před kamarády, bude většina umělců s jehlou nenávidět. A s tím, jak se kérky dostávají do módy, tohoto typu lidí v salonech bohužel přibývá. Ano, když vás tetování omrzí, tak se dá samozřejmě odstranit pomocí laseru, ale je to náročná, drahá a bolestivá procedura, a na kůži často zůstanou drobné jizvy.
 
Komercionalizace tatérství toho s sebou přinesla spoustu dobrého. Už se netetuje v zapadlých špeluňkách, ale v normálních studiích, která jsou bezpečná pro zákazníka a nabízejí i větší komfort pro lidi s jehlou. Prostředí je čisté, sterilní, vybavení profesionální Na druhou stranu se zabydlel pocit, že když mám peníze, tak jsem pán, a můžu si nechat vytetovat cokoli a od kohokoli. Bylo by proto dobré si občas připomenout, že tatér není váš pekař, který vám ráno prodá housku. Duchem tetování ale je, že jeho tvůrci jsou stále umělci, svobodné duše, které se nerady nechávají svazovat pravidly. Ve svém salonu si pravidla určují oni, a tato svoboda se nedá vyvážit žádnou finanční částkou. Je proto důležité, abyste měli respekt k tomu, pod jehož jehlu se svěřujete, a aby vaše přání nechat si na kůži něco zvěčnit by mělo být zakořeněné hlouběji než „viděla jsem to u Mileny z HR“.

Jak se stát leaderem, kterého ostatní respektují, a za kterým stojí? Začít se dá i s pár jednoduchými zásadami.
 
1.      Tým nade vše
Anglické úsloví říká “there is no I in team”, tedy “ve slově tým není žádné já”. Dobrý leader to chápe, a vždy staví zájmy týmu nad své vlastní ego. Dobrý leader také umí vzbudit týmového ducha ve svých podřízených.

2.      Přijímá kritiku a nevyhýbá se konfrontaci
Dobrý vůdce chápe, že věcná kritika je nástrojem zlepšení, nikoli osobním útokem, a to i když pochází od podřízeného. Leadeři úspěšných firem jsou schopni naslouchat svým zaměstnancům i tehdy, když s nimi tito lidé nesouhlasí.

3.      Zajímá se
Dobrého manažera poznáte podle toho, že zájem o jeho lidi nekončí zdmi kanceláře. „Jak se máte?“ není pro leadera obligátní otázka, ale skutečný projev zájmu, a také mu to umožní odhadnout, co od vás dnes může čekat.

4.      Má vizi
Pro dobrého leadera je firma více než jen tabulky, grafy a výsledky. Firmu dnes tvoří zejména její image a dojem, který vzbuzuje v koncovém spotřebiteli. Dobrý vůdce to chápe, a umí se obklopit těmi, kteří sdílejí jeho vizi.

5.      Důvěřuje
Dobrý leader nemá potřebu dýchat vám při práci za krk. Ví, že si vás do týmu vybral z nějakého důvodu, a věří, že svou práci zvládnete. Zadá vám úkol, domluvíte se na tom, jak úkol pojmete, ale necítí potřebu kontrolovat každý váš krok.

6.      Má smysl pro humor
Není nic horšího, než když se šéf neumí zasmát světu ani sám sobě. Samozřejmě to neznamená, že se boss musí smát od rána do večera, ale práce s někým, kdo se neustále tváří jako na pohřbu, je pro podřízené utrpení.

7.      Přizná chybu
To, že je někdo ve vedení, neznamená, že má monopol na pravdu. I šéf se může zmýlit, a není nic horšího, než když nadřízený tvrdošíjně brání svou pravdu i tváří v tvář faktům. Dobrý leader uzná, že udělal chybu, jakmile tato chyba vyjde najevo, a postará se o zjednání nápravy.

8.      Jde příkladem
Pokud od vás leader něco chce, jde sám příkladem. Rozhodne-li se, že je potřeba zůstat v práci déle, nepůjde sám domů s úderem páté. Pokud je firma ve finančních nesnázích, bude leader hledat úspory nejdříve u sebe, ne u svých podřízených.

9.      Je flexibilní
Leader dokáže k úkolu přistoupit kreativně a přizpůsobit se dané situaci. Pokud standartní postupy nefungují, vůdce dokáže přemýšlet mimo vyjeté koleje a přijít s novým plánem.

10.  Má své zásady
Leader je flexibilní, ale zároveň má své jasné zásady, ze kterých neslevuje. Jeho spolupracovníci tyto zásady znají, a vědí, co od nadřízeného očekávat
 

Nedaří se vám vyjednat si podmínky, které chcete, či máte problémy ve vztazích s klienty? Zamyslete se nad typickým průběhem vašeho jednání.
 
První, překvapivě častou, chybou je nebýt na jednání připraven. Základem úspěšného vyjednávání je mít jasnou představu o tom, čeho chcete dosáhnout. Kromě toho byste si také před vyjednáváním měli zjistit o protistraně všechny dostupné informace. Pakliže už někdo z vašeho okolí s vaším protějškem jednal, vyptejte se na průběh jednání, zjistěte si, jakým způsobem protistrana k jednání přistupuje, jak se v průběhu vyjednávání chová, a nezapomeňte si samozřejmě zjistit, jak předešlé jednání dopadlo. Pokud šlo předchozí jednání dobře a k oboustranné spokojenosti, je také možné si toho, kdo s vaším protějškem již spolupracoval, přizvat přímo k jednání.
 
Mnoho obchodníků dělá chybu i v tom, že druhou stranu berou jako soupeře, ne jako partnera. Zákazníci jsou zloději, investorům jde jen o vlastní prospěch, kolegům se nedá věřit, šéfové jsou jen pro vztek. Jakékoli ústupky jsou vnímány jako ztráta teritoria, které je nutné zabránit, a z jakéhokoli vyjednávání se stává boj o moc. Až příště půjdete na jednání, berte svou představu a představu protistrany jako dva výchozí body, a ne jako dva neslučitelné principy. To vám umožní nalézt s vaším partnerem společnou řeč, místo abyste se slepě pokoušeli dosáhnout svého.
 
Se slepou honbou za cílem je spojena i další častá chyba, kdy v průběhu jednání neposloucháte a nejste schopni flexibilně reagovat na změny v atmosféře. Pakliže dáváte v průběhu vyjednávání okázale najevo nezájem, může protistrana snadno nabýt dojem, že vám na dosažení jakéhokoli výsledku nezáleží. A v takovém případě nemá protistrana důvod, aby se o nějakou dohodu pokoušela ona. Proto v průběhu jednání naslouchejte, pište si poznámky, ptejte se a snažte se předvídat průběh jednání. To vám umožní vyhnout se nepředvídatelným zvratům a nečekaným situacím.
 
V konečném důsledku tak platí pro obchodní jednání totéž co pro rozhovor s vašimi přáteli či rodinou. Udělejte si představu, co chcete říci, snažte se najít společnou řeč, naslouchejte a buďte pozorní. Buďte připraveni i na občasné neúspěchy, a berte je jako prostor pro zlepšení, nikoli jako osobní selhání.