Mnoho lidí si plete pojem vzdělání a výchova
· Učitel má vzdělávat, vychovávat však rodič. Ale čím dál více casu tráví děti ve škole a jejich rodiče v práci, proto je nutné, aby učitel na žáky působil komplexně. Nejen je vzdělával.
· A tak musí učitel zaručit zdravé sebevědomí své i žákovo a kvalitní zázemí.
· Škola by měla dávat možnost nechat působit učitele. Dát mu volnost a plně mu důvěřovat v jeho nápadech.
· A na druhou stranu každý učitel by měl být oporou pedagogického sboru a nikdy by neměl být spokojen se svými výsledky a metodami, ale neustále se musí vzdělávat a rozšiřovat si obzory.
· Pak může být skvělým rádcem a pomocníkem pro svou třídu.
Ani expertní učitel není dokonalý a ideální
· Pokud se učitel nemůže realizovat ať z důvodu nezájmu žáků či vedení, díky špatné motivaci, chování žáků, nízkému společenskému hodnocení či ztížení podmínek, může vše časem vyvrcholit syndromem vyhoření (burn-out).
· Jde o určité napětí, které alarmuje problém. Pedagog není schopen dál pracovat, je unavený, nemá náboj, nápady, potlačuje lidskost, neřeší individuální problémy, neudrží vnímavost druhého či svou emocionální stránku v klidu.
Nesmíme zapomínat na fakt, že nemusí být vina vždy na druhé straně.
· Při výkonu povolání se mohou rozvinout i negativní formy chování a vlastnosti právě u samotného pedagoga. Kdysi se hovořilo o deformaci učitelskou rolí.
· Dnes nazýváme úskalím.
· I sám učitel může mít úskalí ve své práci, proto by se měli učitelství vyvarovat lidé afektovaní, hysteričtí (porucha emocionality), s disharmonickým vývojem osobnosti či s výraznějšími poruchami sebevědomí.
· U učitelů se mohou rozvinout tyto negativní rysy a projevy osobnosti: stálé mentorování, moralizování, lpění na pravdě za každé okolnosti, sebepřeceňování a sebepodceňování, pocit prázdnoty, zaostávání v teoretických poznatcích, lhostejnost, ztráta víry v samostatnost žáka, zvýšený výskyt určitých chorob (debilita, kretenismus, idiotismus..).
· Je proto nutné dbát na osobnostní o hygienu.