Hraní si na vojáky je prostě podle mého názoru hlavně klučičí záležitost. I když už je dnes ta demokracie a boj za genderovou rovnoprávnost a tudíž neupírám ani ženám právo vzít do ruky jakoukoliv zbraň a pak být klidně i pořádně střelené.
Ovšem můj názor také je, že vojna nestojí za nic a válka už mě neláká tuplovaně. Kdežto taková hra na vojáky, to je jiná. Když může člověk s bojem kdykoliv začít, kdykoliv skončit a nic se mu nestane, to je něco báječného.
A kde jinde si to u nás dopřát, než na nějaké střelnici, že? Malí kluci se sice mohou honit s atrapami zbraní i někde v parku nebo na ulici, ovšem kdyby tak činil někdo starší, zavřou ho do blázince nebo do kriminálu, to podle toho, nakolik bude připomínat dětinského cvoka a nakolik útočícího teroristu.
Na nějaké střelnici nám žádné z obou posledně zmíněných rizik nehrozí. Protože střelnice tu jsou právě od toho, abyste se mohli vyřádit ‚po vojensku‘, s opravdovými zbraněmi. A to aniž byste ublížili sobě nebo jiným.
I vám, kdo jste nikdy nedrželi zbraň v ruce, tak lze vřele doporučit .
Vyzkoušejte si – ať jste to dosud neokusili nebo právě naopak – jak se střílí z různých zbraní, od malorážky přes pistoli a pušku až k brokovnici. A to pod dohledem instruktora, který vás to naučí a který zároveň dohlédne na to, abyste si při hraní na vojáky ve stylu malých kluků nepočínali jako malí a něco si tak neudělali. A který se také postará, abyste se o těchto zbraních i něco dozvěděli, možná i to, co by vám jinak zůstalo utajeno.
Střelnice jsou tu zkrátka od toho, abyste si mohlo konečně pořádně zahrát na vojáky. A to klidně i vy, úplní začátečníci, ba i vy, kteří jste se před mnoha lety nejednou snažili ze všech sil dostat modrou knížku a také ji nakonec třeba dostali.
Tady se vyřádíte a třeba vás pak přejdou roupy zkoušet to někde jinde. Dejme tomu někde v okolí Bataclanu.